stále jsem zaseklá na Hawkingovi a čím víc si o jeho objevech a výzkumech čtu, tím víc mě to fascinuje. teď konkrétně si ujíždím na třídílném dokumentu Into The Universe With Stephen Hawking (2010) a v hlavě mi stále vznikají nové a nové výzvy o něm udělat něco na divadle. ruku v ruce s tím jde teď i velice silný zážitek z filmu Third Star (2010), po jehož shlédnutí jsem byla rozsekaná na drobný kousíčky minimálně další tři dny. ne, že by to bylo natolik geniální dílo, ale díky atmosféře mě ten film nějakým způsobem přesvědčil, že James umírající na rakovinu, je i můj kamarád a že i já s ním jedu na jeho (poslední?) výlet. pak už stačí vidět opravdu hutnou směsici radosti, smutku, beznaděje a bezradnosti zabalené v jednom velkém hávu zoufalství nad neporazitelnou nemocí a už to jede. konečná scéna je pak strašně depresivním, ale lidským a pochopitelným koncem. právě jeho atmosféra a následná píseň Follow You Down To The Red Oak Tree je to, co mě rozložilo. a jestli jsem někdy brečela u Titanicu a myslela si, že brečím hodně, Third Star to naprosto bezkonkurenčně překonal.

ve své podstatě je všechno při starém a nic se nemění až na to, že se mi začíná rýsovat plán na magisterské studium. nerada bych to zakřikla, proto se většinou tvářím jako leklá ryba, ale mozek mi jede na plné obrátky. chci po dokončení bakaláře “dezertovat” jinam, na katedru, jejíž šéf mi to v našem posledním hovoru sám nabídl. jako fatalista se samozřejmě ohlížím zpět a při rozebírání jednotlivých fází své cesty k divadlu a všeho, co se od té doby odehrálo, to beru jako logický směr. i když bych uvítala, kdyby se mi do cesty nepletly překážky. nemám absolutně páru, co za magisterský projekt bych měla vymyslet. sice se mi rýsují nějaké náměty, ale jsou to všechno taková torza myšlenek a očividně bez konzultace s někým erudovaným se nikam dál nehnu. tudíž se zatím bavím sestavováním seznamu dosavadní tvůrčí činnosti a modlím se, aby mi pár asistencí režie a jedna specifická dramaturgická stáž i jen okrajově v očích komise přilepšila. snad jo. uvidíme.

o bakalářce taktně mlčím, protože se mi do jejího psaní vůbec nechce, i když strukturu bych rozvrženou měla. ach jo.

jak jsem si před 14ti dny objednala věci z cutetape.com (ano, všechny ty loztomilí ťuťu ňuňu věcičky, nálepčičky a tejpičky atd.), tak mi už vůbec ťuťu ani ňuňu celníci můj balíček zabavili s tím, že k ním musím nejdřív na návštěvu a pak se děj vůle boží. jestli jste někdo někdy viděl kreslenýho Asterixe a Obelixe a 12 úkolů a vzpomenete si na ten úkol, jak měli milí galští hrdinové vydyndat na úřednících jakési povolení, ale prošli kvůli tomu celý úřad od sklepa až po půdu a to několikrát dokola, tak nějak podobně to funguje na poště v Plzeňské 120 alias na Celním úřadu. pokud tam někdy budete muset, postup je následující:

přijdete do místnosti, kde sídlí poštovní úřednice zrovna diskutující nad super hrachovkou, kterou si včera jedna z nich dala, k přepážce č.1. tam vám dají originály výdejky, kterou vám poslali poštou, a pošlou vás přes chodbu k celníkům. vlezete do čekárny, kde je před vámi už 15 lidí a začnete se polohlasem modlit ke všem svatým, ať to jde rychle. mezitím na vás pomrkávají okolosedící hoši cca vašeho nebo dostupného věku v naději, že si tím ukrátí chvíli. čekáte, čekáte až se ukáže zelený nápis VOLNO a poté, co vyřešíte záhadu, kdo je na řadě, vlezete do další místnosti, kde u každé přepážky sedí jeden či dva celníci. nemáte-li originál výdejky, vracíte se na políčko…eeeh teda k přepážce č. 1. máte-li originál, povíte jim, co vám to přišlo, dáte jim doklad, že to, co přišlo, je vážně vaše a pokud se jim vaše odpovědi budou dostatečně zamlouvat, dají vám další papír a pošlou vás k pokladně. tam zaplatíte DPH či clo či oboje dohromady a dají vám další papír, který odnesete zpátky k celníkovi, u kterého jste byli předtím. ten vám ten jeden papír sebere, jeden vám nechá a tentokrát potvrzený (tj. vyclený) originál výdejky vám dá. vracíte se zpátky do místnosti, kde je přepážka č.1 a kde už se místo hrachovky řeší dětské tepláčky, a tentokrát jdete k přepážce č. 3. tam necháte 96,- za poštovní služby, když chcete dostanete potvrzení, nechají vám originál výdejky a pošlou vás k dalšímu(!) okýnku, kde za výměnu výdejky dostanete konečně svůj balíček….pak už můžete spokojeně odfunět nadávaje na super byrokratický systém! nutno podotknout, že jak celníci, tak dámy na poště byli milé a vstřícné, což není vždycky všude pravidlem.

potěchou za tohle martýrium mi bylo pak nejen kafe v NONĚ, ale i spousty serepetiček, které teď mám doma a které ještě musím rozdistribuovat k jejich právoplatným majitelům.  navíc jsem začala číst The Brief History of Time od Stephena Hawkinga, což je ten důvod, proč si myslím, že moje prokrastinace už vyšší úrovně dosáhnout nemůže. ano, opravdu myslím toho Stephena Williama Hawkinga. pustila jsem si k tomu ještě absolutně brilantní film Hawking o letech, kdy mu diagnostikovali amyotrofickou laterální sklerózu a kdy přišel s teorií, že vesmír vznikl při Velkém třesku. krom jiného jsem se přesvědčila o genialitě talentu Cumberbatche a pojala divné pocity, že mě kvantová fyzika a záhada vzniku vesmíru zajímá. jo, jo i tímto směrem se dokáže rozvinout zkouškové.

mimochodem věděli jste, že to s Newtonem a jablkem spadlým na jeho hlavu je kec? ;)

nechci samozřejmě křivdit celýmu seriálu, protože po všech adaptacích příběhů anglického detektiva z Baker Street 22B jsem nevěřila, že může kdokoliv přijít s něčím novým, co mě bude bavit. navíc jsem si myslela, že Sherlock nejde plnohodnotně převést do současnosti. omyl. BBC tleskám a pokud mi neseženete toho Sherlocka osobně, myslím, že se spokojím i jen s jeho třetí řadou!

a když jsme u toho mladého anglického gentlemana, pomalu se blíží čas, kdy bude záhodno si stáhnout Tinker Tailor Soldier Spy a těšit se na jeho podmanivý hlas v roli draka Šmaka v Hobitovi. no na mě nekoukejte, já si to nevymyslela. jak se znám, tak se mi povede prošvihnout premiéru úplně čehokoliv, i když je to až za x měsíců. nějak opět, znovu a zase nemám čas a obávám se, že to se mnou už lepší nikdy nebude. jo, kdybych se některé věci naučila dělat hned, mohla bych mít klídek. sice bych nevěděla, co s ním, ale pořád je lepší mít volno, než profesory dychtivě čekající na vaše recenze nejkontroverznější současné divadelní inscenace. mimochodem, ať si říká kdo chce, co chce, Nebeského Lear je bomba! psaní o něm už takovej odvaz ale nebylo. zbývá mi ještě napsat pár stránek čehosi a pak se naplno ponořit do komponování bakalářky, ale už jen ta představa ve mě vyvolává touhu nechat se radši vystřelit na Měsíc minimálně na měsíc…

můj milý strýček nám totiž o víkendu přivezl ukázat svoji přítelkyni, o který nám povídal už x měsíců, ale pořád nebyla příležitost s ní přijet. teď se nechci nijak navážet do jeho vkusu, ale za poslední léta se na něj vždycky nalepily nějaký zlatokopky, ze kterých se většinou vyklubaly vážně nesnesitelný ženský, takže jsme z toho byli všichni náležitě “nadšení”. tahle byla díkybohu jiná. milá, usměvavá a dost rychle zapadla do naší podivný rodinky. trošku mě sice děsí, že má tři děti, ale pokud nejsem nucena si s nimi hrát a nedejbože jim vymýšlet program, přežiju i je.

ale dost rodinných témat. zjistila jsem, že čím víc píšu na blog, tím líp se mi cokoliv píše. je to celkem pochopitelný, i psaní se musí trénovat a skládání slov do srozumitelných vět člověku nejde samo od sebe. a vzhledem k tomu, že jsme za poslední půl rok psali ve škole minimum textů, docela vítám, že díky blogu nevycházím ze cviku. ono se to bude hodit na bakalářku, která je momentálně ve stavu totální stagnace. když já si asi nechci kazit depresivním Bergmanem svoji těžce vydřenou dobrou náladu. za poslední týden jsem totiž shromažďovala endofrin, který jsem vypotila na třech hodinách zumby a jedné port de bras. tudíž se mě vlastní rodiče v nestřeženou chvíli ptali, co jsem si šlehla, že jsem furt tak naspeedovaná a veselá.

a mimochodem, dočetla jsem The Girl With The Dragon Tattoo. musím uznat, že jsem se už hodně dlouho nezačetla do nějaký knížky tolik jako do téhle. Larsson měl talent celkem obyčejný krimi příběh ze severu (a že jich tam takových vznikají stovky ročně) podat čtivou a setsakramentsky zajímavou formou. samozřejmě, že už čtu The Girl Who Kicked the Hornet’s Nest… Lisbeth Salander se prostě nedá odolat <3

p.s.: děkuji tímto KlaPi, že mě upozornila na to, že vosí hnízdo je až třetí. takže tímto odkládám rozečtenou trojku a vracím se k ještě nenačaté dvojce, tedy The Girl Who Played With Fire…

na jednu stranu moje tělo vynechání paření docela vítá. strávila jsem totiž poslední tři dny větší fyzickou zátěží, než na jakou bylo moje tělo přes celý svátky zvyklý. přiznejme si, že Vánoce byly nemilosrdné hlavně, co se týče nabraných kil a získání nepříjemného pocitu, že se z člověka měním ve valící se hroudu neforemné hmoty. takže jsem si dala dva dny po sobě zumbu a včera i port de bras. sice mě bolí všechno včetně svalů, které jsem snad v životě necítila, ale konkrétně port de bras mi hrozně pomohlo od bolesti zad. jedná se v podstatě o pilates za pomocí baletních pohybů a jeho základních pozic. vytáhla jsem ještě Marietku, takže jsme tam v tepláčcích trapčily dvě, ale bylo to super <3 pro mě to byla vzpomínka na dětství, kdy jsem x let chodila na balet (bez sebemenších následků samozřejmě….takže to vypadá jako bych nikdy na balet nechodila) a taky to bylo super koukat na předcvičovatelku Terezu, která byla prostě úžasná.

vlastně je teď tak nějak všechno hrozně v pořádku a dobře, takže můžu říct, že rok 2012 je pro mě zatím vesměs dobrý a hlavně inspirativní. sice se teď trochu rozčiluju nad Skynetem v Terminátorovi 3, který je ze všech dílů spolehlivě nejslabší, ale to zase přejde. Kindle mě učí znovu pořádně číst, což vypadá tak, že jsem za jeden den ze 17%, kdy jsem myslela, že to nudou vzdám, skočila na 50% a nemůžu se tak od The Girl With The Dragon Tattoo (v originále Män som hatar kvinnor) od Stiega Larssona odtrhnout. slíbila jsem sama sobě, že si nejdřív přečtu knížky a až poté se kouknu na švédské filmy a pak i seriál (remake od Finchera si nechávám na někdy jako nutné zlo), ale trochu se obávám, jestli to má vůle opravdu vydrží. sranda je, že si plně uvědomuju, že ta knížka není nijak průlomový dílo, jak ho všichni prezentují, ale je to jen dobře napsaná detektivka s dost sympatickými postavami. ne vždycky ale člověk musí číst jen stoprocentně hodnotnou literaturu, že?

a co? to uvidíte, až se mi to povede. a tentokrát vážně povede!

takže jsem se nakonec dostala na web www.cutetape.com a jala se vybírat. nebudu vám říkat, kolik jsem tam nechala, protože to všechno vyšplhalo do nechutné částky, ale pomohly mi s tím holky, takže Charlottce, Mary a Puffinovi tímto děkuji, že mě v tom nenechaly samotný. ale aspoň namátkově vám ukážu, co za krásný a samozřejmě k životu nezbytný věci se mi tam líbí:

mimochodem, věděli jste, že ve švédštině se páska řekne tejpa?

a jestli vám můžu radit, nedívejte se na dánský horory z prostředí nemocniční márnice, i když v ní hraje kdysi mladý Princ Krasoň. nedívejte se nikdy. jakože fakt nikdy! nebo aspoň ne sami, v prázdným bytě a o půlnoci. první půlku filmu jsem strávila vesměs skrytá za polštářem s rozsvíceným světlem všude po bytě a s filmem puštěným na půl obrazovky. pak už to šlo vydržet, ale konec mě zase přikoval za polštář. (obrázek je scéna z Nattevagten a hádejte, jestli ten alarm někdy spustí…?)

povedlo se mi (opět s předstihem) napsat a dokonce i odeslat práci, tentokrát na seminář estetiky a i když jsem se v ní snažila znít fakt chytře, obávám se, že mi to projde jen tak tak. snažila jsem se postihnout, jak se mění estetická distance, když se člověk dívá na filmy s titulky, případně je dokonce překládá, ale spíš jsem se do toho tématu x krát zamotala a nevím, jestli mě pan magistr (nebo doktor, když má PhD?) pochopí. snad jo. zítra bych měla taky už nějak konečně vyřešit Alfréda, abychom mohli na konci ledna hrát (nervy z toho mám už teď), měla by mi přijít objednávka z monki a já bych měla naopak odeslat svou první objednávku z fleru <3

je to hrozně zvláštní pocit, když dělám věci včas a nebo dokonce dopředu. mám najednou nějak víc času a nevím, co s ním. hádám, že je to asi dobře, ale na druhou stranu si přijdu nějak nevyužitě a zatím mě nenapadlo nic plodnýho, čím bych se nějak dlouhodoběji zaměstnala. možná bych měla zase začít něco číst na bakalářku, nebo se aspoň ozvat jejímu vedoucímu, že  na ní dělám, ale….klasicky se mi nechce, ale zas bych to mohla mít všechno rychleji z krku.

a krize, kam po bakaláři, stále trvá. já prostě nevím a na novou školu si přijdu nějak stará, ale zároveň nechci pokračovat u nás.proč já si to všechno tak hrozně komplikuju?

jinak to vypadá, že se u těch filmů (a severských především) tak nějak zasekávám. psala jsem koordinátorce stránek Severského filmového klubu, jestli bych jim nemohla být nějak nápomocná. paní se mi ozvala, že mi nemůže nabídnout moc, že je to vesměs práce administrativní, ale kdo chce, najde způsob, kdo nechce, najde důvod. dostala jsem za úkol zatím upravit pár textů (obsahy filmů, které mají v lednu premiéru), tak uvidím, jaká bude odezva. stejně něco podobnýho dělám na čsfd, tak by to nebyla taková změna, navíc člověk aspoň jazykově nezakrní a ví, co se kde šustne.

jinak se mi povedlo dnes vysvětlit rodičům, že přípravný kurz na medicínu vzdávám. chápu, proč mě to tehdy v létě napadlo, potřebovala jsem změnu, ale… zjistila jsem, že je to přece jen příliš moc informací a tři obory, které bych se musela učit celé znova a to jen na příjímačky. chemie mi nikdy moc nešla, fyziku bych musela hodně lovit, snad jediné, co by jakž takž šlo, je biologie. tak jako tak, jsem už asi příliš ponořená do humanitního směru a medicínu proto vzdávám. cítím, že na to nemám sílu a hlavně potřebnou výdrž. tátovi to bylo jasný už dávno, takže to čekal, máma stále měla vysněno, že bude mít z dcerunky doktorku. tak nic. a začala samozřejmě řešit, co budu dělat dál. upřímně řečeno to sama nevím, i když se konec února, do kterého se tradičně posílají přihlášky na VŠ, docela překotně blíží. buď se vrtnu někam na pokračující magisterský nebo mám v plánu zkusit něco úplně od začátku. přemýšlela jsem o filmové vědě, ale to jsem zavrhla, protože to bude stejná zabijárna jako divadelní věda a už jsem měla x krát tu čest se setkat nejen s profesory tohohle oboru, ale hlavně studenty. a…prostě ne! logický vývoj by teď byl nějaká translatologie (jako kdysi po gymplu, kdy jsem dostala na přijímačkách kombinace AJ-FJ docela po čumáku), ale vrtnout se skandinávským směrem, ale žel bohu UKáčko daný obor neotvírá. a já asi nemám úplně sílu (a ani peníze) na to jezdit do Brna, potažmo tam snad i někde bydlet na koleji a tak. i když je pravda, že MUNI má už několik let mnohem lepší profil než UK. nechám si to projít hlavou…