myslím, že bych se v té bakalářce měla přestat hrabat. dneska jsem chtěla udělat finální úpravy a opravdu jen úpravy v rozmezí i/y a nějakých formulací. nakonec jsem přehodila celou kapitolu, přidala podkapitolu další…no prostě lepší to nechat být a poslat to vedoucímu práce. snad nebude mít příliš moc výčitek a poznámek.
včera jsem byla jen tak na otočku v Praze, domluvila si s kamarádkou víkendovou nalejvárnu státnicových vědomostí a nějakou menší pařbu na vymazání mozku v Hradci (ne nutně v tomto pořadí…tedy radši ne v tomhle pořadí!). bylo to prima včetně konzultace nad překladem a začínám se na ty státnice docela i ”těšit”. vím, že to je hrozný spojení, ale myslím, že po těch třech letech pochopím ze svých zápisků z prváku mnohem víc věcí, než jsem chápala při těch přednáškách, kdy ty poznámky vznikaly :) ale proč to všechno povídám…asi ani sama nevím..i když!
když jsem jela do Prahy v poloprázdném autobuse, pouštěla jsem si (opět, znovu a zase) soundtrack k Rent. vzhledem k tomu, že jsem měla konečně možnost se pořádně zaposlouchat do textů, byla jsem totálně unesena a mimo. přemýšlím, jestli je to tím, že jsem dlouho neviděla vážně dobrý muzikál, ale spíš je to tím, že jak hudba, tak texty, tak koneckonců i celá divadelní produkce Rent je tak dokonalá, až je to neuvěřitelný. celkově tahle broadwayská produkce dává krásný obrázek o bohémské společnosti umělců různých zaměření stíhaných hrozbou nebo přímo nemocí AIDS. (ano, parafráze je v Team America a uznávám, že dokud jsem neviděla Rent, tak mi nedošlo, jak je to přesný…ale to je jiná věc)
z hlediska životu umělců na okraji společnosti, kteří se snaží prosadit je to hrozně věrný a pravdivý, navíc i z pohledu lidí stíhaných nevyléčitelnou nemocí a zcela jasně nalinkovaným koncem života, to funguje a jsou tam pokryté všechny pocity, které můžou člověka postihnout. odmítání nemoci, její naprosté přijetí, využívání, celkem relativní vyrovnání se s ní, hledání nějakého (aspoň dočasného) východiska ze situace, odloučení od společnosti, předávní odkazu… hrozně se mi líbí duet Rogera a Mimi Light My Candle, který má úžasně intimní a erotický náboj, přitom je to opravdu ”jen” písnička o zapálení svíčky :) a třeba i One Song Glory, o tom, že chce člověk po sobě něco zanechat, i když ví, že se blíží jeho konec…
těch věcí je v tom mnohem víc a zasloužilo by si to pořádně probrat, ale to by bylo na hrozně dlouho a vlastně by konkrétně o Rent šla napsat celá knížka a dost dost tlustá. na mě to má teď takový hrozně příjemný vliv, že se tím nechávám trochu unášet. teda soundtrackem z původního obsazení muzikálu a záznamem posledního broadwayského vystoupení. film jsem viděla rozkouskovaný jen na klipy jednotlivých (asi tří písniček) a dost dlouho jsem nechápala, o čem to je. ale vlastně se ráda podívám i na ten film, ale nevím, jestli to dosáhne kvalit muzikálu…už jen díky Adamu Pascalovi a jeho hlasu by to ale mohlo být dobré…no, dobře, nejen hlasu, no :)
kritička z povolání // začínající dramaturg // žije divadlem a divadlo žije z ní // ve špatné formě cynická a ironická, v dobré už ani sama neví // oplývá kreativními nápady - nedovádí je k realizaci // umělecká duše potlačená krysím závodem // sci-fi, seriálový a komiksový geek // skvěle nebo lépe překládá 
